XXIII. ZKOH na Třeštíku 

(Zimní Klasické Olympijské Hry)
2.-4. 4. 2004

Vrcholí napětí. Dým a atmosféra v hostinci na Třeštíku houstne. Organizační olympijský výbor, notně znaven včerejším rokováním dlouho do noci si objednává další kafe a rundu panáků. Je třeba ještě vylosovat čtveřice soutěžících párů do poslední olympijské disciplíny, do štafety. Přistupují Rocco i David a ruka náhody tomu chtěla, že 3. tým DIME DIME bude startovat spolu s 23. týmem KRVAVÉ KOLENO. 

Naše skromná olympijská Tatliakovská výprava bude tedy opět závodit spolu proti favorizovaným ŠEDÝM KUNÁM a ostatním z 24 startujících párů olympioniků, klasiků. 
Po polední přicházejí do prostoru doskočiště olympijského můstku první národní olympijské výpravy, včele s maskoty a velkými reklamními transparenty s logy svých týmů. 

Na bednu se sápe  vrávoravými pohyby lehce ovíněný prezident a po úvodním proslovu může být zažehnut slavnostní olympijský oheň, vztyčena olympijská vlajka a XXIII. ZIMNÍ KLASICKÉ OLYMPIJSKÉ HRY NA TŘEŠTÍKU byly zahájeny. 

Ještě je nutno představit všech 24 soutěžících dvojic Olympioniků-klasiků, zkontrolovat jejich klasicko lyžařskou výzbroj (klasické dřevěné lyže bez hran s vázáním kandahár) a výstroj – klasika 50. léta a připomenou pravidla jednotlivých disciplin: Slalomu, letů a štafety. Základní pravidlo zní: Lyže se nemažou, jinak lze mazat všechno a všude, hlavně vnitřně. 
Kuny Šedé

Ale to už celý konvoj soutěžících s trenéry, maséry, techniky a zdravotnickým personálem stoupá po jediném našem Moravském ledovci na Třeštíku na start první disciplíny. Poslední seznámení s náročnou tratí, přečtení záludností branek, včetně té nejzáludnější, tekuté branky. START první soutěžící paralelního slalomu dvojic se odvážně spouští dolů. 

Slalom - tekutá branka

Ostrá levá a je tu střední úsek tratě s tekutou brankou. Co nejrychleji ji otevřít o nějakou část lyží a zkonzumovat. Teprve poté lze pokračovat do finiše. Za frenetického aplauzu diváků přibíhají do cíle postupně (někteří spíše potupně) všichni závodníci. Ovšem co to!!! Někteří už zcela bez lyží, jiní dokonce mimo vytýčenou 
trať. 
Že by opět byly výsledky „oblíbených“ domácích závodníků zmanipulovány? Nic nepomohou naše protesty ani u Kun šedých ani u samotného prezidenta Olympiády. A tak se s výborným časem musí naše KRVAVÉ KOLENO spokojit s desátým místem. Kuny šedé však mají o půl minuty horší, čas. Aspoň malá satisfakce. 
A máme tu lety. Můstek byl letos dobře připraven, vždyť ho stavěl odborník z nejpovolanějších – Rocco. I když byl postaven našim skokanům na míru, ani tady jsme na bednu nedosáhli. Pořadatelé povolili nájezd z libovolného nájezdového okna a co víc, jak zjistili naši technici, někteří konkurenti dokonce bezostyšně namazali své skluznice. Dlužno přiznat, že i letos byly lety vyvrcholením olympiády a divácky nejatraktivnější disciplínou. 

 Třeštícký ledovec s olympijským můstkem s kritickým bodem K120

Závodníci se odvážně vrhali na buben, při letech používali nejrůznější styly, od V-éčka, po X-ko a dopadali na P-éčko (prdel) či H-áčko (hubu). Trenér našich sportovců naordinoval jednoznačnou taktiku. Hlavně se nezranit, což se nám na rozdíl od Kun šedých podařilo zvládnout bez ztráty kytičky, končetiny, zubů atd. 
Kuna šedá je odnášena na nosítkách a my soustředíme veškeré své síly do závěrečné štafety. 

Prezident KZOH startuje náš rozběh štafety

Heroické nasazení v rozběhu nemohly ovlivnit ani drobné nedostatky v lyžařské výzbroji, a tak postup do semifinále jsme jistili s přehledem. 

Tekutý štafetový kolík útočí

Nyní je vše jasné. Čeká nás rozhodující semifinále. Pokud zvítězíme, medaili máme jistou. Poslední kontrola lyží, přimazat něco do žaludku a na start. 

Štafetu rozbíhá Rocco, buduje těsný náskok

Štafetu rozbíhá Rocco a buduje malý, ale jak se pak ukázalo rozhodující náskok. 

Předávka

Janču opět zlobí lyže a tak se snaží aspoň zkonzumovat co nejvíce z tekutého štafetového kolíku. Předávka je takřka současná, třetí běžec nám však zkřížil trať, a tak náš tajný kůň M. Neumanová (sestra slavné sestry) udržela jen minimální odstup. 

Konzumace tekutého štafetového kolíku za jízdy

Poslední předávka, na trať vybíhá finišmen David. Stadion bouří, lidé vstávají ze sedadel. Ještě před obrátkou jde Dejvátor do vedení. Pozor záludná travnatá placka pod můstkem a je tu závěrečný sjezd do cíle. Je třeba píchat co to dá a zkonzumovat zbytek tekutého kolíku. Cílová páska, vítěze odhalí až snímek cílové kamery. Bylo to o prsa, lépe řečeno o bradavku. 

Závěrečný skok do cíle a ... máme medaili

Rozlícená trenérka soupeřů ještě podává protest u Prezidenta ohledně konzumace kolíku, ale vše mají marné. JSME VE FINÁLE.  

Oslava postupu do finále

S úlevou nastupuje naše štafeta do finálové jízdy. Tentokrát rozběh Roccovi tolik nevyšel. Ještě před obrátkou zklamalo jeho vázání a ztrátu se už ostatním nepodařilo dohnat. 

Osudné vyjetí z trati

Bronzová medaile je však spravedlivou odměnou za celoroční úsilí, za nepodceněnou přípravu, zimní soustředění olympijského týmu v Jeseníkách a správné načasování formy. Dobře známe ty případy, kdy nás v minulých ročnících opakovaně zklamávala technika, či „přepálený start“ našich olympioniků. O to víc těší skutečnost, že jsme náš tým Krvavé koleno dokázal i ve slalomu porazit Kuny Šedé, které nakonec nedokončily pro zranění lety a do štafety vůbec nenastoupily. Nic nepomohly podlé taktiky organizátorů, kteří se všemi způsoby snažili zparalyzovat náš tým. Nezajistili nám ubytování, nepřijali naše oprávněné protesty, naopak se snažili protestovat, proti našim zaslouženým vítězným jízdám. V přetěžké konkurenci, kdy letos nastoupila početná výkonná juniorská reprezentace, která je svými schopnostmi zcela někde jinde, než my klasici, těší náš úspěch trojnásob. Zkušenosti, nadšení, zodpovědný přístup, totální nasazení a Roccův fernet konečně dokázal překonat nástrahy tratě i zkorumpovaných organizátorů a zaslouženě vše přetavit v cenný olympijský kov. 

SLÁVA VÍTĚZŮM A PŘÍŠTĚ OPĚT NA START.